Pokračování článku o jízdě po zrušených lokálkách s motorákem M240.0113.
V Zaječí vjíždíme na koridorové nádraží a záhy z něho vyjíždíme.
Neostrý obrázek odjezdového návěstidla evokuje rychlost, kterou můžeme záhy nabrat, když šedesátka byla již servírována jako omezení rychlosti. Mohli bychom 160, ale sedmdesátku, jako dovolenou rychlost vozidla, jsme nepřekročili. Cestou do Hrušovan u Brna nefotím nic. Možná, až nadejde doba, že si troufneme modelovat koridor na kolejišti, přizpůsobím se.
Počasí focení moc nepřeje, teď se to ale na chviličku projasnilo. Před Hrušovanami míjíme závod Ytong. Mají to tu pěkné, i bránu na kolejích, ale nepostřehl jsem, zda se zde něco vozí. Jako inspirace pro mě je to moc současné, ve třetí až čtvrté epoše to takhle nevypadalo, že. Snad kdyby někdo modeloval ten koridor i se současným okolím.
Pohled z vozu stejným směrem, jen o pár set metrů později. Viditelná kolej vede do Ytongu i do Židlochovic. Tento obrázek je vlastně “mimo soutěž”. Hlavně jsem ho cvaknul kvůli tomu velkému domu v pozadí. Ani nevím, k čemu slouží, ale když jsem kolem něho za minulého režimu denně jezdil, zdálo se mi, že brzy spadne. Ale vylízal se z toho.
Stále podél té koleje míjíme staniční budovu, abychom zastavili a pak jako posun na řečenou kolej přemanipulovali.
A už po ní jedeme, když jsme předtím na severním zhlaví změnili směr jízdy. Je postaveno vlevo na Židlochovice, druhá možnost vlevo by byl směr Ytong. Poprchává. Formálně vzato jsme až do Židlochovic nejspíš posunem v obvodu stanice Hrušovany.
Na první židlochovické výhybce by byla možnost odbočit na slepou kolej doprava. Zde mě zaujala podoba těch vrat, lehká konstrukce přístřešku a živý plot mezi kolejemi.
A už se nám to větví na tři koleje ve vlastním nádražíčku. Zřetelná je pěšina podél trati.
Po pár desítkách metrů jsme na úplném konci.
Honem odbíhám dozadu za vůz, abych vyfotil nádhernou stojatou trávu. Zkrátit tu fotku na výšku by byl hřích 😉
Po levé ruce jsme minuli někdejší výpravní budovu, dnes sloužící jako obytný dům.
