Pokračování článku o jízdě po zrušených lokálkách s motorákem M240.0113
Cestou zpátky fotím místa, která jsem cestou tam považoval za dobrá, zajímavá, ale nebyl jsem na sejmutí obrázku včas připraven.
Zde je nevím co, možná někdejší malý lom na písek nebo jenom zhroucená část terénu za silnicí (ta není moc vidět). Zajímavé je, že na obnažených stěnách už rostou stromy. K čemu to? Přece na našich kolejištích velmi často trpíme tím, že máme velké výškové rozdíly terénu a věčně samé opěrné zdi jsou už nedůvěryhodné.
Budova zastávky Želetice mě velice těší. Nemusí všechny budovy na kolejišti odpovídat většinovému obrazu – budova stará sto a více let. Jak má vypadat budova stará desítky let? Tato budova ukazuje možné řešení, na udělání docela jednoduché. Nerad bych se pletl, ale přijde mi to jako typický produkt výstavby za socialismu. Mezi kolejí (nástupištěm) a budovou je hluboké koryto, takže se chodilo po mostku.
A jedeme znovu přes Uhřice, takže mohu vyfotit pohled na plnící stanici z druhé strany a tak trochu doplnit celkovější obraz Uhřic. Ta plnící stanice, to tak udělat! Proč vozit cisterny jen sem a tam. Ale bylo by to dosti složité. Navíc, tedy v mém případě, by mohla hrát roli otázka, zda to stálo už v sedmdesátých až osmdesátých letech, o čemž mám ale pochybnosti.
A teď další užitečné detaily. Takový posed se dá jednoduše vyrobit a dodá našemu kolejišti punc autentičnosti.
Úly, to je ještě snazší!
I takový malý zářez může být ozvláštněn chybějící trávou.
Toto je široký mělký potok. Asi je široký hlavně proto, že se rozlil do šířky předtím, než podteče pod tratí propustkem směrem napravo. Ten propustek je z kolejí téměř nepozorovatelný, člověk by ho, nebýt toho potoka, úplně přehlédl. Kolem potoka je nejen stojatější vegetace, ale také laťkový (ne-li půlkuláčový) plůtek. Celkem oprávněně, v některých ročních obdobích by člověk snadno potok přehlédl a zahučel tam třeba i s traktorem.
Vracíme do Čejče. Míjíme objekt, který byl už jednou na fotce. I když nevím, jaký náklad se sem přiváží nebo odváží, ta budova mě inspiruje.
Patří někomu typu “zemědělské zásobování”. S pomocí dostupných modelářských materiálů (např. plastové desky – model vlnitého plechu) by šla asi poměrně snadno vyrobit
Pokračujeme směrem na Zaječí a cestou si sem tam něčeho můžeme povšimnout. Levá kolej na zastávce s nákladištěm Brumovice je zatím ještě vidět, ale moc již nechybí a zmizí v nárůstu vegetace stejně jako její vlečkové pokračování k nakládací rampě asi 400 metrů vzdálené. Zato lampy vypadají, že by měly být normálně v provozu. Od paralelně ležící silnice je nástupiště odděleno zábradlím a budova zastávky je až za silnicí a společná i pro autobus (původně i s pokladnou).
U Bořetic u přejezdu stojí jeden z dalších typických exemplářů budky s přejezdovou elektronikou. Takových je… a nebylo by to těžké udělat.
Obrázek pořízený na výjezdu z Bořetic je poněkud znehodnocený stěračem v popředí. Za pohybu jsem netrefil svoji pozici fotografa, když jsem chtěl obrazově zaznamenat zahrádku bezprostředně navazující na budovu u nádraží. Takové domácké provedení sypaného nástupiště se rovněž může hodit.
Na vjezdu do Velkých Pavlovic se po levé ruce připojuje vlečka, do daleka osázená lampami. Vlečka je dnes již kompletně snesena a pozemky jsou využity na zahrádky.
A na výjezdu vidíme, že ke slepé koleji přléhá slušně vyasfaltovaná plocha ohraničená i obrubníkem.
Pokračování článku o jízdě po zrušených lokálkách s motorákem M240.0113
