Drátěný stromeček II.

Pokud máte kostřičku hotovou, nebo chcete-li použít mrzkou kupovanou plastovou a čekáte „na jaro“ kvůli olistění je tento článek právě pro vás.

Při olistění stromečku jsou důležité pouze dvě věci: čím to olistit a čím to přilepit.

Nebudu dělat vševědoucího a zkusím udělat výcuc jen toho, s čím mám zkušenosti.

Nejprve tedy – čím to olistit?

Foliáží! Je to nosná vrstva – něco jako vatelin s naneseným „listím“. Znám foliáže HEKI, a POLÁK. HEKI má foliáže s mletým molitanem, POLÁK s něčím jako piliny. Obé lze použít, obé se vyrábí v různých odstínech. Já použiju foliáž POLÁK.

A co lepidlo?

Třeba UHU kontaktní lepidlo (smrdí trochu jako Kanagom) nebo Chemoprén (pro otrlé). Další možnost je lepidlo ve spreji. Je ideální pro nanesení lepidla na jemné drátky, naše kostřičky těch drátků nemají zase tolik (možná, že napíšu něco o tvorbě keříků a tam si lepidlo ve spreji představíme blíže). Ono taky není zrovna moc laciné, takže tentokrát použiju UHU. Navíc chci nanášet lepidlo postupně na jednotlivé větvičky a to by asi sprejem nešlo, že ano…
Duvilax nepoužívám – foliáž a drátkách duviílaxem moc nedrží.
Po dokončení olistění je dobré fixovat celý stromeček lakem. Bezbarvý matný třeba ve spreji bude stačit. Lze použít i přestřikový modeářský lak – BUSCH, FALLER či podobně, ale obyčejný z Hornbachu poslouží stejně.

Takže jdeme na to!

Kdo vezme velký kus foliáže a naplácá ho najednou na kostřičku, je gauner! Vytvoří zelený karbenátek a totálně navěky zprzní kostřičku a posléze celé kolejiště. Takhle teda ne! (nepíšu to jen tak, takových příkladů se najde v klubovně dost…)

Nastříhejte nebo natrhejte kousky foliáže – cca 2x2cm. Foliáž lze, pokud je moc hustá, roztáhnout prsty – skoro jako roztrhat ale ne úplně jen tak trošku.

Lepidlem natřeme jednu skupinu větviček – větvičky jsoucí z jedné hlavní větve a obalíme kouskem foliáže. Upravím prsty či vhodným nástrojem – opačným koncem štětce, třeba. Vytvořím takovou bambulku s proláklinami.

Pokračujeme od jedné skupinky větviček k druhé až je celý stromek pokrytý. To ale není vše – teď to vypadá jako soustava malých zelených bambulí – něco jako Atomium v Bruselu.

Natrháme nebo nastříháme (proč píšu nebo? Protože u některých foliáží se při trhání prsty ukáží na utržených krajích nepěkně vlákna nosné vrstvy a nevypadá to dobře – však uvidíte) a roztáhneme foliáž prsty „dořídka“. A touto „řídkou“ foliáží překleneme mezery mezi bambulkami větviček. Výsledek je pooloprůhledná koruna stromečku.

Podle kvality lepidla a množství foliáže zafixujeme lakem. Já to nemám moc rád,protože některé laky ve spreji vytváří bílý film na chloupcích foliáže a stromek je pak jako napaden padlím. Ze zkušenosti vím, že pokud je lepidlo kvalitní a korunka udělaná dobře, není potřeba fixovat. Ono se po zasazení zase s tím stromečkem moc nemele a opadání foliáže moc nehrozí.

Ono je to jednoduché a popis vypadá složitěji, než to ve skutečnosti je. Kdo to chce zkusit, ať se ohlásí v Klubu a já mu to ukážu.

Co jde pokazit:

Příliš řídká kostřička nebo příliš dlouhé větvičky – není na co nalepit foliáž a vypadá to jako baobab.
Celá korunka z jednoho kusu foliáže – vznikne zelený karbanátek.
Neostříhané chloupky foliáže.

Na závěr

Výroba stromečku je v zásadě otravná a nezáživná činnost. Myslím si, že je to proto, že jich je potřeba hodně. Jde tomu ale trochu pomoct – já na to jdu takto:

Podívám se na kousek kolejiště nebo modulu a řeknu si: tady bude alej, remízek nebo pět samostatných stromů či tak něco.
Začnu motat kostřičky na takové množství, aby mě to trvalo cca půl hodiny (cca 3-5 ks).
Tuto „dávku“ celou zpracuju, olistím, ev. zafixuju a zasadím. Chvilku se kochám jak to zase poskočilo kupředu, a jdu na další malou dávku stromečků.