Zde je přepis článku o stavbě kolejiště, který byl vystaven na zámku ve Slavkově, kde si jej někteří návštěvníci nestačili přečíst a je to jen velmi stručný popis.
Obsah článku:
Návrh kolejiště
Stavba kolejiště – rámy a koleje
Tvorba krajiny
Úvodem bychom chtěli poznamenat, že modelářství a zvláště to železniční je velice rozmanitý obor, kde neexistují ty správné a zaručené postupy. Proto tento text berte jen jako inspiraci, kde je popsáno, jak jsme postupovali v našem klubu při stavbě našich kolejišť. Pustíte-li se do stavby ať už kolejiště, modulu kolejiště, budovy či vozidla, určitě objevíte i lepší postupy a materiály, než jsme použili my a budeme rádi, když se s nimi podělíte i s ostatními modeláři.
1. Návrh kolejiště:
Nejprve je nutné mít představu jak bude kolejiště vypadat a jaký charakter budou mít budoucí tratě. Další neméně důležitou záležitostí je zvolit si konstrukci rámů a vůbec celého kolejiště. Zde je pár rad, jak postavit kolejiště z lehkých univerzálních modulů. Proč právě z modulů? Moduly vzhledem ke svým poměrně malým rozměrům (asi 1×0,5m) se dají docela dobře skladovat, čímž nepotřebujeme spoustu místa pro uložení celého kolejiště. Takto postavené kolejiště lze bez větších problémů přestěhovat z místa na místo i v osobním autě
Jak již bylo zmíněno je zapotřebí mít představu jak bude kolejiště vypadat. My jsme pro stavbu kolejiště, které zde vidíte, zvolili reálné stanice Náměšť na Hané a Ivančice, ke kterým jsme si sehnali kolejové plánky.
V případě, že nemáte možnost jakýmkoliv způsobem sehnat plánky stanic, nezbývá nic jiného, než uspořádat výlet do Vámi vybrané stanice a změřit a nafotit si za dovolení pana výpravčího vše, co budeme potřebovat pro její stavbu.
Pak následuje spousta práce s tužkou a papírem nebo spíše dnes již s myší a počítačem, kdy tyto podklady musíme nejen převést v měřítku modelové velikosti do podoby modelu, ale i upravit trochu odchylně od skutečnosti, aby se nám vše vešlo na normalizované moduly i vyhrazeného prostoru a splňovalo modelové normy. Výsledkem je půdorys návrhu modulu (viz obr. 4) a i celého kolejiště se základními obrysy nosných rámů, kde se budou díly (moduly) dělit.
Zde toto kolejiště je trochu výjimečné tím, že je složeno z modulů, které byly navrženy tak, aby se z nich dalo jednoduše složit lehce transportovatelné kompaktní kolejiště s automatickým provozem a to v několika variantách. Pak musíme vymyslet způsob ovládání a elektrického zapojení a podle toho navrhnout dělení kolejnic a izolované úseky.
Dalším krokem je navrhnout konstrukci nosných dřevěných rámů. Tyto rámy použijeme jako „základní kámen“ kolejiště. Pokud nemáme zkušenosti s konstrukcí rámů, necháme si poradit u odborníků-stolařů.
Nyní, když máme základní rám je třeba vyrobit moduly. Moduly jsou charakteristické tím, že obě čela mají normalizovaný tvar (viz obr 7.). To má za výhodu to, že můžeme jednotlivé moduly mezi sebou libovolně zaměňovat a přitom máme jistotu, že budou pasovat.
Modulové kolejiště tedy může být buď obdobné jako klasická desková kolejiště (ale zde nám pak krajina musí pasovat nejen na čelech, ale na bočních stranách, což je pak problém se zaměnitelností), nebo může mít tvar dlouhého „hada“ kolem stěn místnosti. Jestliže budeme chtít postavit kolejiště podél stěn místnosti, stačí vyrobit pouze moduly, ke kterým se přidělají výškově stavitelné podpěry nebo se pokládají např. na stoly.
2. Stavba kolejiště – rámy a koleje
V prvé řadě musíme vyrobit nebo si nechat vyrobit rámy, na kterých bude naše kolejiště postaveno podle výkresů, jak jsme si je dříve navrhli. Máme- li hotovo, tak práce už nebude záležet jen na dobré zručnosti práce se dřevem, ale od této chvíle budeme potřebovat hodně trpělivosti na někdy i téměř hodinářskou práci. Na hotových rámech modulů nejprve provedeme rozměření a zakreslení os kolejí a po asi 5 cm nalepíme čtverečky oboustranně lepicí pásky, na které budeme pokládat kolejové pásy a výhybky.
Než tyto kolejové pole položíme na pásky, koleje nařežeme na požadovanou délku, vyzkoušíme.
Hlavně již v této fázi naletujeme podle návrhu elektrozapojení zespodu kolejnic drátky, v příslušných místech do horní desky modulu pro ně vyvrtáme otvory.
Na čela modulů připevníme šablonu z plechu, která nám slouží jako „doraz“ pro koleje. Nyní všechny kolejnice a výhybky z bočních stran natřeme hnědorezavou barvou a můžeme jednotlivé kolejové pole vytvarovat podle potřeby. Po té přitiskneme na lepící pásku nejprve výhybky, od kterých vycházíme, a potom i jednotlivé kolejové pásy, na koncích modulů koleje přiletujeme např. na hřebíky, které pevně drží v rámu. Z čel modulů pak odstraníme šablony.
Dále budeme pokračovat upevněním ovládacích zařízení, např. přestavníků výhybek, odpojovačů apod., které po osazení zapojíme a odzkoušíme funkci těchto zařízení. Osadíme i snímače obsazení kolejí, různá čidla či spínací kontakty, řídící desky elektroniky apod. (podle toho, jak budeme kolejiště řídít). Nezapomeneme připravit i elektroinstalaci pro budoucí osvětlení stanice i ostatních částí kolejiště.
Mezi jednotlivými díly kolejiště nainstalujeme kabelové propojky pomocí typizovaných konektorů, například telefonních nebo počítačových (viz obr. 14). Zároveň je vhodné již v této fázi odzkoušet i celé řízení kolejiště, zde je to systém řízení MTB-UNI přes počítač (univerzální řídící desky, přenos signálů na každý po sběrnici pouze 2 dráty).
3. Tvorba krajiny
Práce na našem kolejišti pokračují výrobou traťových částí.
Na těchto modulech si opět podle našeho návrhu nejprve narýsujeme osy kolejí a silnic. Z pěnového polystyrénu začneme s výrobou základní kostry pro krajinu a podklady pod koleje, silnice a vodní plochy či potoky. Vytvarujeme si základní žebra krajiny, která musí být po celém obvodu modulu vyztužena pevnějším materiálem. Uvnitř modulu si žebra krajiny uděláme v rozteči cca 10 cm a vše slepíme.
Prostory mezi žebry kostry krajiny vyplníme starými novinami, přelepíme lepící páskou, případně pro zpevnění můžeme některé prostory opatrně vyplnit montážní pěnou zejména tam, kde budou na povrchu zasazeny stromy.
Poté žebra potřeme disperzním lepidlem a vše překryjeme předem na délku nastříhanými sádrovými obvazy namočenými ve vodě. Tyto obvazy dáme i pod koleje a přes silnice nejlépe ve 2 vrstvách.
Celý povrch „sádrové“ krajiny po zatvrdnutí ještě za mokra natřeme světle hnědou podkladovou barvou, která nám má zabránit případnému prolínání bílé sádry na povrch.
Nyní si vyrobíme další části krajiny (skály, portály tunelů či opěrné zdivo).
Portály tunelů a opěrné zdivo vyrábíme odléváním sádry do formy nebo použijeme nakoupených polotovarů (nezáleží-li nám na modelové věrnosti přesně podle skutečnosti)
Vnitřní části tunelů vyrobíme jako segmenty z pěnového polystyrénu, které k sobě slepíme a natřeme barvou kamene. Nezapomeneme na bílé pruhy na zdech v tunelu.
Před zhotovením skal si nejprve vyjdeme na procházku do přírody a cestou posbíráme různě tvarované kameny, které nám připomínají malé skály. Tyto kameny namočíme do vody a po chvíli na ně již mimo vodu natlačíme měkkou plastelínu.
Poté ji musíme opatrně sejmout, čímž jsme si vytvořili malou formu, do které nalijeme lehce obarvenou sádru a necháme zatvrdnout. Po vyjmutí odlitku z formy můžeme plastelínu opět použít pro výrobu dalších odlitků a vlastní odlitek nyní zabudujeme do krajiny.
V místech, kde budou skály vyřežeme do sádrového skeletu krajiny otvor pro odlitek skály, který do něj umístíme a připevníme buď pomocí disperzního lepidla, tavné pistole nebo montážní pěnou. Otvory okolo skály vyplníme řídkou sádrou.
Skály ze sádry navlhčíme a dobarvíme vodovými nebo temperovými barvami. Zde je zapotřebí projevit cit pro ztvárnění krajiny a nejlépe si postup napřed odzkoušet. Nejsme-li si jisti odstíny, vyjdeme si opět na procházku do přírody a koukáme kolem sebe, jaké že to kombinace barev se v přírodě vyskytují.
Pak pokračujeme konečnou úpravou povrchu modulů, jejich zatravněním. Nejjednodušší zhotovení trávy je z obarvených pilin různé hrubosti a odstínu. Je třeba použít piliny ze dřeva (ne z laminovaných desek), které pomocí sít přesejeme na požadovanou hrubost.
Pro obarvování pilin použijeme vodou ředitelné malířské barvy nebo barvy akrylátové. Namícháme si v nádobě správný odstín barvy, kde nezapomeneme na to, že ve všech barvách v přírodě se vyskytuje okr a trochu červené, u jehličnanů i černá. Do připravené nádoby s barvou nasypeme piliny. Pilin tam dáme tolik, aby se všechna barva do nich vsála. Obarvené piliny rozprostřeme na starých novinách a necháme zaschnout.
Trávu sázíme na povrch natřený řídkým lepidlem prosíváním přes sítka. Jiný způsob, dnes velmi používaný, je sázení stébel trávy statickou elektřinou, ovšem zde si již musíme trávu koupit a zhotovit či koupit „sázecí stroj“.
Při posypech nezapomeneme ani na sutě a kamení v příkopech.
Po zaschnutí všech lepidel a barev můžeme začít s pokládkou kolejí. Rozmístíme kousky oboustranně lepicí pásky, vyvrtáme otvory pro dráty, položíme kolejová pole. Způsob je naprosto stejný jako u nádražních modulů.
U modulu stanice postupujeme s krajinou obdobně, jen zde již máme navíc položeny koleje, které po dobu tvorby krajiny překryjeme maskovací lepící páskou (lakýrnickou). Zde vyrobíme nástupiště, terén kolem budov apod. Základní terénní nerovnosti, které zde nejsou příliš velké, vyrobíme z novinového nebo toaletního papíru namočeného do vody s přídavkem disperzního lepidla a povrch potáhneme sádrovým obvazem a ihned natřeme základní hnědou barvou. Nebo terén vymodelujeme také přímo z posypového materiálu, např. sypaná nástupiště.
Nyní můžeme pokračovat zaštěrkováním kolejí a tvarováním krajiny těsně u kolejí. Jako štěrk použijeme drcený kámen z lomu, který pomocí síta zbavíme prachu a oddělíme větší částice. Takto připravený štěrk nasypeme mezi a podél kolejí a suchým štětečkem rovnoměrně rozhrneme. Dáme dobrý pozor, aby se štěrk nedostal na pražce nebo do výhybek, kde by vadil průjezdu vlaku.
Pro přilepení štěrku můžeme použít např. vodou rozředěné disperzní lepidlo, např. Duvilax nebo matný lak Sportakryl a pomocí větší injekční stříkačky postupně po předchozím navlhčení vodou přilepíme.
Pro kopřivy, kapradiny a místa, kde tráva je hustá použijeme drcený molitan, který obarvíme stejným způsobem jako piliny a lepíme hustým lepidlem.
Máme-li na kolejišti vodní plochy a potoky je nyní čas je dokončit. Dno potoka a rybníků zhotovíme z naplavenin, které nasbíráme podél řeky a necháme usušit. Po zaschnutí tyto naplaveniny rozdrobíme, nasypeme na dno potoka, navlhčíme a lepíme zředěným Sportakrylem. U potoků nesmíme zapomenout na drobné kamínky v korytě!
Tekoucí vodu znázorníme nalitím bezbarvého lesklého laku do koryta potoka, pro hladinu jezera použijeme plexisklo, vlny znázorníme opět bezbarvým lakem vyfoukaným fénem nebo použijeme průmyslové výrobky.
Tím máme většinu hrubých a nečistých prací hotovu, tak je čas na očištění kolejí např. brusnou gumou a vyzkoušení sjízdnosti zaštěrkovaných kolejí. V této fázi máme hotovou hrubou krajinu, položeny koleje a začneme z propojováním drátů a zhotovením veškeré elektroinstalace a ovládacího systému kolejiště.
Před konečnou úpravou krajiny osázením různých drobností a doplňků je vhodné kolejiště odzkoušet, abychom měli jistotu, že vše funguje tak jak je třeba.
Máme-li kolejiště odzkoušeno, můžeme začít s konečnou úpravou krajiny. Po zhotovení travin následuje usazení stromků, keřů, a pod., které si opět můžeme vyrobit sami ze sisálového provazu a drátu s posypem pilin (jehličnaté) nebo z drátu a molitanu listnaté. Dnes existují také polotovary kmenů stromů, různé fóliáže pro znázornění korun stromů a speciální posypové materiály na stromy. Zde je potřeba se podívat po nabídce modelářských obchodů, podívat se v modelářských klubech nebo po internetu.
Další kapitolou budování našeho malého světa jsou budovy, ať již drážní nebo ty ostatní. Pokud se nám povede sehnat výkresy budov v naší stanici, pak už máme napůl vyhráno, neboť si je jednoduše můžeme vyrobit z papíru či jiných materiálů, které máme k dispozici. Nemáme-li výkres, musíme jej pořídit odměřením skutečných staveb a jejich fotografickým zdokumentováním.
Starší drážní budovy bývají typizované a mají většinou jednotný vzhled na dané trati, takže nám pak mohou pomoci i výkresy budov v jiné stanici na téže trati. Výkresy bývají v archívech jak drážních, tak státních, ale nejednodušší je se zeptat v některém modelářském klubu, zda výkresy již nemají.
Z výkresu nebo našeho náčrtu si rozkreslíme jednotlivé díly budovy s ohledem na tloušťky materiálu, přeneseme na stavební materiál (např. lepenku) a díly vyřežeme skalpelem. Stěny slepíme disperzním lepidlem, vyrobíme opět z papíru, dřeva či plastu ozdobné prvky, jako např. nároží, římsy apod., nalepíme je na skelet budovy, začistíme a budovu natřeme latexovou nebo akrylovou barvou. Po té vyrobíme vyřezáním okna a dveře z tenčího tvrdého papíru (např. děrné štítky), nabarvíme, zasklíme průhlednou fólií a osadíme do skeletu budovy. Pak už zbývají jen střechy s trámovím, komíny a okapy, kde s výhodou na krovy použijeme modelářských dřevěných nosníků nabarvených hnědě, dřevěná prkna podesty střechy vyrobíme z narýhované dýhy či lepenky nabarvené mořidlem nahnědo. Polotovary střešní krytiny se dají dnes koupit v modelářských obchodech, takže stačí ji jen nařezat na potřebné rozměry podle výkresu a upravit přechody střech v rozích a na hřebenech. Komíny se opět vyrobí z běžně dostupných polotovarů, jako je lepenka, do které se vyryjí rýhy spár cihel a nabarví cihlovou barvou. Komínovou rouru stačí stočit z kancelářského papíru a zasadit do otvoru komínu. Dnes se dají i sehnat v modelářských klubech malosériově vyráběné typizované komíny, což je nejjednodušší řešení.
Stejně tak se dnes dají vyrobit i stavebnice typizovaných staveb, ale zatím je to spíše pro modelářské kluby. Více o stavbách budov se lze dozvědět z odborné literatury, internetu nebo od zkušenějších kolegů.
Na svá místa potom umístíme také různé drobnosti, neboť teprve ty dělají krajinu reálnou. Jsou to např. telegrafní sloupy, značky podél trati a silnice, kilometrovníky, krmelce v lese, turistické rozcestníky, ploty, různá zařízení a taky nepořádek v odlehlejších koutech. Taktéž krajina není liduprázdná, takže tam umístíme figurky cestujících, dělníků, děti jdoucí do školy a podobně. Jen je potřeba se vyvarovat postaviček v nepřirozené poloze v pohybu, neboť na modelu takto setrvávají delší dobu, než je vůbec možné.
Doufáme, že Vás tento stručný návod alespoň trochu inspiroval ke stavbě svého kolejiště, které Vám a Vašim dětem přinese spoustu příjemně strávených chvil.
Závěrem přinášíme pro inspiraci několik fotek z našeho většího klubovního kolejiště.
Zájemce, kteří se chtějí dozvědět více o tomto koníčku uvítáme v naší klubovně.
Kontakt na náš klub