Pokračování článku o jízdě po zrušených lokálkách s motorákem M240.0113.
Odhaduji, že pozornosti se již asi mírně nedostává. Proto to vezmu na závěr v rychlém sledu. Bude následovat „projížďka“ z Brna hl.n. (kam jsme již brzy dojeli a kde s výhodou většina účastníků výpravy vystoupila), pátého nástupiště, na nádraží Brno-dolní.
Šesté nástupiště opouštíme jako posun, máme bílou. Je deštivo, což kazí čitelnost obrazu.
Musíme postupně převexlovat vlevo, vlevo, vlevo. Zde to bude hned záhy o jednu kolej. Před stavědlem 4 (cihlový patrový domek vlevo) to bude o dvě koleje.
Sotva se nám “vyprofilovaly” čtyři traťové koleje (zprava: jedna “naše”na Střelice (a pak Jihlavu a Znojmo), dvě na Břeclav, jedna na Přerov a Vláru) přejíždíme opět o dvě koleje vlevo. Za jednou běžnou výhybkou, jedním angličanem a opět běžnou výhybkou se leskne levá polovina mostu přes Svratku.
A jsme na něm.Z této koleje bychom mohli pokračovat přímo na Břeclav (po levé traťové), nebo kousek dál odbočit vlevo na Přerov, my však kolem bílé odbočíme vlevo už teď, na odstavné “B”.
Směřují nás zhruba středem odstavných kolejí,
což je na tomto obrázku potvrzeno. No tak dobře, nalevo se kolejiště ještě teď rozšiřuje 🙂
A už se nám to zase spojuje. Je tady vůbec nějaké návěstidlo? Je, jedno jediné skupinové seřaďovací. Ale je skryto za sloupy.
Zmníněné návěstidlo jsme již minuli a hned po pár desítkách metrů se blížíme k dalšímu, které dovoluje posun pod most vlárské a přerovské trati (ty mezitím po naší pravé ruce nastoupaly, zatímco my jsme možná na výšce o něco ztratili), kde se potkáme s kolejemi Brno-dolní – Brno-Horní Hešpice, které přicházejí po levé ruce.
Záhy vyjíždíme zpod tohoto mostu a po odbočení doprava
a hned zase doleva na slepou kolej budeme zastavovat a měnit směr jízdy.
To jsme provedli, projeli znovu pod tím mostem a nechaje kolej z odstavného, po které jsme jeli před minutou, po pravé ruce, vjíždíme na dolní z opačného směru, než kterým jsme ho ráno opustili. Teoreticky jsme mohli na poslední projeté výhybce odbočit a být nyní na koleji, kterou máme po pravé ruce, a měli bychom dojet přímo na potřebné místo od jihu (od Heršpic).
Místo toho jsme Dolním profrčeli až za poslední výhybku. Ve směru naší jízdy to bylo po levé průběžné koleji, ale my směr jízdy opět měníme a na obrázku už tuto kolej označíme za pravou. Přijíždíme proto nakonec stejně z toho směru, kterým jsme ráno odjížděli, od Židenic.
Už jsme o kolej vpravo, než před chvilkou, a kolem dopravy (v budově vpravo) pokračujeme přes angličana bez odbočení.
Proč, když nejkratší cesta by vedla na angličanu vlevo a pak už jen rovno na kolej vlevo od budovy výtopny č. 2 (s vraty) v pozadí? Protože tato část koleje je mimo provoz. Pojedeme tedy vpravo od zmíněné budovy. Sotva jsme ji minuli po levé ruce, projíždíme nad jámou podél Karkulek, které jsem nafotil již ráno. Blížíme se k další budově po levé ruce, je to výtopna č. 1.
Hned poté, co jsme ji objeli, téměř zastavujeme. Dál už to jde jen na točnu.
Vjíždíme na ni. Otočili jsme se doleva asi o 140°. Návěstidlo na levém okraji obrázku 111 je součástí točny. Díky tomuto “triku” budeme mít poslední zmíněnou budovu při další jízdě opět po levé ruce.
Jakmile jsme to provedli, vidíme před sebou nejen úsek koleje podél budovy výtopny č. 2, po kterém jsme na přesuvnu nemohli dojet “ajn cvaj”, ale hlavně přesuvnu samotnou. Užijeme si tedy nejen pohybu rotačního, ale pohybu napříč k ose vozidla.
Tento obrázek je zachycen během pohybu přesuvny, důkazem čehož je skutečnost, že jsme osou vozidla mimo osu kterékoliv koleje, což je dobře zřetelné.
Opouštíme přesuvnu a couváme do budovy výtopny č. 1.
V přítmí haly jsme se zařadili vedle dalších muzejních kousků.
Po rozloučení s posádkou, díky které bylo toto všechno možné, pokračuji po svých. Do posledního místa na kartě a z posledních zbytků energie v akumulátorech fotím ještě detail ústředně stavěné výměny poháněné elektromotorem. Mám třetí do sbírky, započaté ráno. Na rozdíl od výhybky s lanovody se ty lanovody nemusejí modelovat. 🙂
Po více než dvanácti hodinách jdu opět přes bránu depa Brno-Dolní. Bylo toho dosti. Než to z větší části zapomenu, snad abych to raději sepsal…
Je pravda, že tento závěrečný díl seriálu o cestě po zrušených moravských lokálkách vlastně o žádné lokálce není. Avšak o zrušené trati již touto dobou zčásti je. Například devátý a desátý obrázek seshora by už dnes vypadal jinak, už by nebylo možno je vyfotit z kolejového vozidla. Je tedy možno říci, že tento závěrečný díl má svoji „historickou dokumentační hodnotu“, podobně jako záběr vlečky z Velkých Pavlovic (viz článek Jirky Veselého „Reportáž z výpravy do Čejče“).
Postřehy, užitečné doufám pro modeláře, však obsahuje stejně, jako díly předcházející. Ty byly hlavním motivem seriálu a výlet po lokálkách byl k tomu vítanou příležitostí a příjemnou záminkou. Díky za něj organizátorům.
Pokračování článku o jízdě po zrušených lokálkách s motorákem M240.0113.
