Pokračování článku o jízdě po zrušených lokálkách s motorákem M240.0113
Ve stanovenou dobu jsme se dali do pohybu. Vůz byl plný chlapů tak asi od patnácti do šedesáti. Posléze se objevily dokonce dvě osoby ženského pohlaví, avšak ty patřily k personálu – bylo o nás dobře postaráno. Vařily kávu, čaj, párky a prodávaly další “studené” pochutiny a nápoje. Jeli jsme směrem na Brno-Židenice, ale tam jsme ani nedojeli. Nešlo o žádné potíže. Naopak. Po projetí odbočkou Táborská (kryta návěstidly) jsme zastavili a přední stanoviště strojvedoucího se změnilo na zadní. Rozjeli jsme se opačným směrem, ne však na Dolní, nýbrž již po vlárské trati na Brno-Slatinu. Napadlo mě přesunout se na (nyní) zadní stanoviště strojvedoucího a tam jsem pak strávil většinu času ve voze (navíc toto stanoviště bylo vedle kafíčka apod.). Cesta pod dráty až po Blažovice k focení nevybízela. Dále jsme již jeli bez drátů. Ač celý život Brňák, nikdy jsem ještě tímto úsekem nejel.
Přímo oplývá mechanickými návěstidly
První dvě fotografie jsou ze Slavkova.
Z kabiny vozu lze vyfotit oba konce návěstidla z lepší výšky, než ze země. Pata je z nadhledu, k ramenu je člověk blíže. Obrázek celého návěstidla jsem pro zachování téže výhody vyfotil vykloněn na schůdcích.
Je to již v Nemoticích, kde začínala první “ostrá” část výpravy po tratích se zrušenou osobní dopravou. Proti vyfocenému návěstidlu v poloze stůj jsme se za chvíli rozjeli, protože jsme jeli jako posun, a to směrem k Brnu.
Zajímavostí stanice Koryčany jsou pouze jednoduché kolejové spojky mezi kolejemi 1 a 2. Ty nám předtím neumožnily dojet z tratě po koleji 1 přímo na potřebnou staniční kolej č.6, která je na obrázku po pravé ruce a ještě mimo obrázek. Popojeli jsme tedy přes dvě výhybky v poloze do obdočky nejprve na traťovou kolej č. 2.
“Moje” stanoviště se na chvíli stalo předním, vyfotil jsem tedy našeho fíru v akci (viz výše). Ze druhé traťové koleje jsme po změně směru jízdy popojeli na šestou, a to až za výhybku, kterou začíná trať na Koryčany. Tato výhybka se nachází na šesté koleji poněkud dále od zhlaví – trať vychází jakoby z boku nádraží. Je již přehozena do odbočky na Koryčany a je stavěná místně.
Podle brožurky (jen sešitý čb tisk z laserové tiskárny, ale pěkně zpracovaný!), kterou dostal každý účastník, byla osobní doprava Nemotice – Koryčany zastavena v roce 1980. Nákladní doprava občas probíhá, přitom formálně vzato jde o posun v rámci stanice Nemotice, na vzdálenost asi 5 km. Informaci o nákladní dopravě jsem přijal s uspokojením. Pokud si totiž vzpomínám z tisku před několika lety, měly na této trati dráhy “uskladněno” několik kilometrů vozů, což myslím dopravu úspěšně znemožňovalo.
Ještě jeden obrázek technický k poznačení rozměru kastlíku výměnového návěstidla. Šířka mé ruky je 22 cm a dál už trojčlenkou.
Ihned po projetí uvedené výhybky byl v zorném poli vidět přímo žánrový obrázek. Jde o nechráněný přejezd, na kterém je typický pískový odstín polňačky vidět pouze v prostoru kolejí a metr na každou stranu. Pak už se cesta ztrácí pod vegetací.
Cesta ubíhala celkem po rovině rychlostí do 30 km/h. Obrázek je zde jen kvůli užitečným detailům. Např. strouha nalevo a popelnice u cesty. Nebo tyčky napravo, které zřejmě značí vedení nějaké sítě. To se dá jistě levně na kolejiště pořídit a hned to vypadá o něco autentičtěji.
Na přejezdech byla často rychlostníkem omezena rychlost až na 10 Km/h. Možná proto, že při té frekvenci už tady nikdo nepočítá s tím, že vlak by mohl jet. Konstrukce vozovky na přejezdu také stojí za upamatování. Tady jsem také začal vnímat, že v naší osídlené krajině jsou silně frekventovaná různá vedení (nn nebo signálová) na dřevěných nebo betonových sloupech.
A hned na viditelnost další přejezd. Řada návěstidel, ploty, vedení.
Přiznávám, že obrázky jsem fotil až při jízdě nazpět v obráceném pořadí. Myslím však, že takto to bude představivosti čtenáře lépe vyhovovat.
A už jsme v Koryčanech. Loží se zde nějaké dřevo a také se občas zajede až do Koryny (že by pro kuchyně?), což je pokračování přímé koleje až “za obzor”.
Zde je pohled pohled otočený o 180°. Tudy se budeme za chvíli vracet.
Ještě fotím skladiště kvůli detailům – lampa, cedule, rozvodná skříňka, kolejnice jako hrana rampy…
Ale co mi to pořád připomíná? Už vím. Je to skladištní budova u Trainmaniaka na kolejišti, jejíž výrobu na webu po kouskách popsal.
Zpáteční cesta se děje v obráceném pořadí. Přidal jsem ještě jeden obrázek. I ve stanici Nemotice proběhl posun přes zhlaví v obráceném pořadí. Během něho jsem cvaknul budovu stavědla. Vedení, komín, harampádí… V pozadí vpravo čeká jednotka 835 Marfuša, která jede na pravidelném vlaku.
Pokračování článku o jízdě po zrušených lokálkách s motorákem M240.0113
