Spoluautoři: Michal Bednář (článek + realizace na vozidlech), Jiří Toufar (realizace na vozidlech)

Článek není komplexním pojednáním o spřáhlech v TT. Je zaměřen na přezbrojení (přestavby) vozidel na spřáhlo poslední generace (od roku 2006), a to způsobem, který nebyl dosud nikde publikován – s využitím spřáhel 08845.

Část 2

Spřáhlo u Sergeje Tillig skutečně není jen profesionální obdobou pevného drátku, podvlečeného pod pluhem, na jehož konci je upevněno běžné spřáhlo 3g. Takové by nebylo použitelné, jak bylo doloženo v prvním dílu tohoto seriálu.
Aby použitelné bylo, musí se umět otáčet kolem svislé osy. A pochopitelně pokud možno vracet se do střední polohy. Spřáhlo firmy Tillig pro Sergeje to naštěstí umí.

Dodává se v sadě po dvou kusech jako TT-Kupplung(V200, DR) pod číslem 08845.

Je otočné kolem čepu, který leží přibližně pod červenou čarou v obrázku. Návrat do střední polohy zajišťuje pružina, jejíž viditelná část je v obrázku zakryta modrou čarou.
Pružina je „strunová“, ale plastová, s přibližně čtvercovým průřezem.

Úprava Bardotky spočívala v odstranění původního pevného drátku a přilepení spřáhla 08445 sekundovým lepidlem.

Protože plocha po odebrání drátku nebyla dostatečně rovná a nedosahovala dostatečně nízko (nad TK), byla konstrukce dále vyztužena přilepením rovného „nosníčku“ z kusu mědi na spodní hraně a druhého nosníčku (po ohnutí do pravého úhlu) na horní straně. Drží dobře.

Důležité je při lepení „trefit“ správnou polohu spřáhla (o tom ještě později). U Bardotky se to povedlo napoprvé. Zkušenosti i s dalšími vozidly ukazují, že je to schůdné. Kdyby se to napoprvé nepovedlo, bylo by nutno lepený spoj „rozebrat“ a spojit znovu a lépe. K tomuto kroku bude nutno přistoupit i tehdy, pokud dojde (například) při pádu vozidla ke zničení spřáhla. V tom je tovární provedení u Sergeje výhodnější, spřáhlo se dá pro výměnu jen vycvakout ze šedého plastového protikusu, který je součástí podvozku.

V rámci objektivity je nutno přiznat, že je v tom ještě jedna výhoda. Dá se vyměnit za spřáhlo druhé generace, což může být důležité, když se sejdou vozidla například více majitelů na jednom kolejišti. Tuto možnost při řešení ala Bardotka nemáme, avšak nepovažujeme to za závažné. To si každý zváží sám.

Z připojených obrázků je patrno, že jinak si Bardotka v porovnání se Sergejem stojí dobře. Spřáho je správně vypolohované, aby byla zaručena provozní spolehlivost, a navíc je evidentně o něco méně vystrčené, takže máme naději na slušnější vzdálenosti mezi nárazníky, až se Bardotka spřáhne s jiným vozidlem.
(Nechceme se vyvyšovat nad Tilliga, nicméně Sergejovo spřáhlo by bylo funkční, i kdyby bylo rovněž více zastrčené, mezera před pluhem je pro funkci více než dostatečná. Zřejmě je to však daň za vyměnitelnost spřáhla – rozebíratelné spojení vyžaduje určité rozměry a je zřejmě důvodem vystrčenější polohy.)

Z posledního obrázku je zřejmé, že s jiným Tilligovým vozidlem je vzdálenost mezi nárazníky zcela vyhovující. Nepatrné zkrácení by ještě bylo možné. Dala by se například poněkud ubrousit zadní stěna spřáhla (viz detailní obrázky nahoře), ale to až „příště“, za rozlepování hotového spoje  to nestojí.

Mnohem podstatnější se (alespoň autorům) jeví dosažená provozní spolehlivost s novým spřáhlem, při spojování, rozpojování, sunutí, jízdě v obloucích. Na tom ale při vší skromnosti zas není tolik inovace. Prostě se podařilo solidně zopakovat „tovární“ řešení.

Někteří modeláři si budou možná ještě výše cenit dosaženého vzhledu. Podařilo se vyhnout vybourání otvoru v „obličeji“ lokomotivy. Obrázek vpravo jasně ukazuje, že spřáhlo vzhledově ruší zcela minimálně.
Je zřejmé, že jakékoliv jiné provedení spřáhla 3g, uvedené v této a v předcházející části článku, by působilo rušivěji. Totéž platí i pro spřáhla starších generací.

Tím ovšem výhody a možnosti spřáhla 08845 vyčerpány nejsou. Budou o nich pojednávat další části tohoto článku, či chcete-li, seriálu.